To je bohužel holá pravda. Všimněte si, že i my dnes děláme podobné chyby, které jsme viděli u svých rodičů. Když jste byli ještě dětmi, tak jste si říkali 100 x, že takoví nebudete a teď před sebou máte obraz těch nejbližších. Rodič je totiž ten, který má na děti nejprvotnější vliv a co do něj zasadí, bude i později sklízet. Je jednodušší naše chyby a omyly přenést na někoho jiného, protože pak nejsme pod tíhou viny. Ovšem přiznat si pravdu a pokusit se věci napravit to je nejen krok vpřed, ale i ke správné výchově.
Neměli bychom všechny nedostatky svádět na společnost, dobu a kamarády. Bohužel za mnohými problémy stojíme právě my. Dokážeme sice stanovit nějaké hranice, kam chceme, aby dítě došlo, ale nedokážeme je sami dodržet. Proto jdou za hranice a zkouší, co to s námi udělá. Když nic, proč by nemohly pokračovat v cestě, kdyby tam bylo nebezpečí, rodič by přece zasáhl.
Jestliže rodič vytyčí mantinely, stanoví hranice a podmínky jejich dodržení, případně i trest za jejich nedodržení, tak on je prvotně zodpovědný za to, jak se situace bude dále vyvíjet. Zde děláme nejčastější chyby.
Uvedu příklad. Rodič řekne dítěti, dokud si neuklidíš pokojík, nebudeš se dívat na pohádku, ale pak mu sám pustí televizi, aby měl čas na své věci. Jak má dítě rozpoznat, kde je hranice? Sám rodič je v tuto chvíli nedodržel. Pokud naše děti uvidí, že naše slovo je pevné a stálé, nebude jim dělat problémy splnit náš požadavek.
Vy jste pro ně autorita
Autoritu si nezískáte tím, že budete děti více trestat, křičet na ně nebo zase opačně je neustále omlouvat a rozmazlovat. Získáte jí ale tím, že dodržíte své slovo a to i v tom případu, že vám to moc nevyhovuje a rozhodnutí jste vynesli unáhleně. Musíte se naučit jednat s dětmi otevřeně. Říct jim co po nich chcete, ale také proč. Musíte se naučit přinášet do jejich životů smysl. Takový je správný životní základ.
Dítě není rozhodně nějaká hračka, ale osobnost, která potřebuje vaši podporu a lásku.
Budujte vztahy s nimi od počátku, protože jedině tak budou funkční i v budoucnosti.